Myšlenka prefabrikace, tj. přenesení části stavebního procesu mimo staveniště, se objevila již po první světové válce. Prefabrikace z betonových dílců – panelů – však nalezla masové rozšíření v bytové výstavbě až v polovině 50. let 20. století, a to jak v západní Evropě, tak především v zemích tehdejšího „východního bloku“.
V České republice představovaly paneláky rychlé a levné řešení bytové krize. Města plnila sídliště, která měla ovšem jak sociální, tak technické nedostatky. Objekty neměly například dostatečnou tepelnou izolaci, tak jak by odpovídalo současným požadavkům. Tyto domy byly navrženy především jako nájemní, nepředpokládalo se, že později přejdou do osobního vlastnictví.
V současné době prochází řada panelových domů, vybudovaných v 50. – 70. letech, rekonstrukcemi.
Doc. Hana Gattermayerová z Katedry konstrukcí pozemních staveb Fakulty stavební ČVUT se panelové výstavbě věnuje celoživotně. Zkoumá ji z pozice statika a zaměřuje se na navrhování a posuzování nosných konstrukcí tak, aby odpovídaly požadavkům bezpečnosti a zároveň i současným technickým normám.
V rozhovoru se dozvíme, jak práce statika v tomto případě vypadá, jaké jsou typy panelových domů z hlediska konstrukčního řešení a jak náročná je rekonstrukce těchto objektů.