Přestože svůj výzkum realizují doc. Martina Eliášová a prof. Michal Jandera z Fakulty stavební ČVUT na Katedře ocelových a dřevěných konstrukcí, věnují se sklu a nerezu. Oba materiály jsou známé spíše z interiéru, ale v posledních letech nacházejí svoje uplatnění i pro nosné konstrukce.
Nerezová ocel, v technické literatuře nazývaná korozivzdorná ocel, je v obecném povědomí spjata spíše s kuchyňským vybavením než s prvky konstrukcí. Nicméně v agresivním korozním prostředí či konstrukcích s vysokými nároky na dlouhou životnost a minimalizaci údržby může být i přes vyšší cenu materiálu použití korozivzdorné oceli výhodné.
Sklo, přestože je známé tisíce let, se používá jako materiál pro nosné konstrukční prvky, např. v střešních konstrukcích, fasádách, zimních zahradách, lávkách či markýzách, teprve v posledních několika desetiletích. Přes jeho příznivé vlastnosti, jako je transparentnost a hladký odrazivý povrch, vysoká pevnost v tlaku nebo trvanlivost, přináší tento materiál sám o sobě řadu komplikací, pokud má být použit na nosný konstrukční prvek.
Jak lze tato úskalí vyřešit a jaký potenciál by mohly nabídnout oba materiály do budoucna, zjišťují ve svém výzkumu hosté nového dílu Srdcem stavaři.