Tým výzkumníků z Fakulty stavební ČVUT vyvinul pod vedením doc. Jiřího Pazderky z Katedry konstrukcí pozemních staveb a doc. Pavla Reitermana z Experimentálního centra unikání vícevrstvý sanační systém určený pro trvanlivou rekonstrukci povrchových vrstev pevností z 30. let 20. století.
V loňském roce ho tým i za pomoci studentů úspěšně otestoval na fakultním experimentálním pevnostním objektu z roku 1937 na Lounsku. Pilotní realizace proběhla v rámci projektu Ministerstva kultury ČR NAKI II – DG18P02OVV063.
Vícevrstvý sanační systém disponuje dlouhodobou trvanlivostí, je odolný vůči vlivům střídání teplot a povětrnosti, zejména ale dokáže eliminovat tvorbu kalcitových výkvětů, které jsou nejvážnější hrozbou trvanlivosti povrchové vrstvy pevnostních objektů v dlouhodobém časovém horizontu. Systém se skládá ze čtyř základních vrstev – podkladního krystalizačního nátěru, modifikované jádrové krystalizační malty, výztužné sítě mechanicky kotvené k původní konstrukci a svrchní omítky s krystalizační příměsí.
Bunkr v Mradicích na Lounsku je zvenku volně přístupný, nachází se na souřadnicích 50.3345400N, 13.6748600E.